9. kapitola - Místo ukrytí
9. kapitola - Místo ukrytí
Všechno vypadalo rozmazaně, pomale. Harry s Hermionou vyskočili na nohy a
vytáhli hůlky. Většina lidí si právě stačila uvědomit, že se stalo něco divného
a všechny hlavy byly stále otočené k místu, kde byla ještě před chvílí stříbrná
kočka. Od místa, kde se rozplynul Patron se do okolí šířilo v ledových vlnách
ticho. Potom kdosi vykřikl.
Harry a Hermiona se ztratili v panikařícím davu. Hosté se rozutekli na všechny
strany, hodně se jich Přemístilo. Ochranná kouzla kolem Doupěte byla zničena.
"Rone!" vykřikla Hermiona. "Rone, kde jsi?"
Když se protlačili napříč tanečním sálem, Harry spatřil zahalené a zamaskované
postavy objevující se v davu. Potom uviděl Lupina s Tonksovou, oba měli
zvednuté hůlky a křičeli "Protego!". Křik se rozléhal do všech stran
-
"Rone! Rone!" volala s pláčem Hermiona, když byli s Harrym chránění
vyděšenými hosty. Harry jí chytil za ruku aby se neztratili jeden druhému, když
jim najednou kolem hlav prosvištěl paprsek světla. Nevěděli, jestli to byla
ochranná nebo zlá kletba -
A Ron byl tady. Chytil se Hermioniny ruky a Harry ucítil, jak se na místě
zatočili. Obrazy i zvuky pohaslé jako temnota, která je obkličovala. Jediné, co
cítil, byla Hermionina ruka. Byl namáčknutý mezi prostor a čas, daleko od
Doupěte, daleko od snášejících se Smrtijedů a možná i od samotného Voldemorta..
"Kde to jsme?" ozval se Ronův hlas.
Harry otevřel oči. Na malou chvíli si myslel, že ještě neopustili svatbu. Stále
byli obklopeni lidmi.
"Tottenhamská ulice" zafuněla Hermiona. Musíme jít dál. Potřebujeme
najít nějaké místo, kde se můžete převléknout.
Harry Hermionu poslechl. Napůl šli, napůl běželi širokou tmavou ulicí, plnou
bavících se lidí a lemovanou zavřenými obchody, s blikajícími hvězdami nad
hlavou. Kolem zarachotil dvoupatrový autobus a skupinka veselých návštěvníků
hospody po nich po očku pokukovali. Harry i Ron na sobě stále měli hábity.
"Hermiono, nemáme se do čeho převléknout." řekl jí Ron, když se jedna
mladá žena hlasitě rozhihňala, jakmile je uviděla.
"Proč jen jsem si s sebou nevzal neviditelný plášť?" ptal se sám sebe
Harry a proklínal svou hloupost. "Celý minulý rok jsem ho u sebe měl
a-"
"To je v pořádku, já ho mám. A mám i oblečení pro vás oba."
odpověděla Hermiona, "Jenom si to zkuste a chovejte se v tom přirozeně -
to půjde."
Vedla je po boční ulici dolů a potom do skrytu tmavé uličky.
"Když jsi říkala, že máš neviditelný plášť a oblečení.." řekl Harry,
mračící se na Hermionu, která měla jen svou korálkovou kabelku, ve které teď
něco hledala.
" Ano, tady jsou," prohlásila Hermiona a k jejich údivu z ní vytáhla
dvoje džíny, svetr, nějaké hnědé ponožky a nakonec i stříbřitý plášť.
"Jaks to zatraceně-?
"Neodhalitelné zvětšovací kouzlo," řekla Hermiona. "Složité, ale
myslím, že jsem ho udělala správně. Každopádně se mi podařilo sem dát všechny
věci, které budeme potřebovat." Zatřepala s křehce vypadající taškou a
znělo to jako kdyby v ní byla spousta velkých těžkých věcí. "Ale, zatraceně,
to budou ty knihy," řekla, když nakoukla dovnitř, "A mám jich tam
spoustu.. Tak dobře.. Harry, ty si radši vem neviditelný plášť. A Rone,
převlékni se a pospěš si.."
"Kdy jsi to všechno udělala?" zeptal se Harry, když si Ron sundaval
hábit.
"Říkala jsem vám to v Doupěti, měla jsem sbalené ty nejdůležitější věci.
Víš, v případě,že bychom museli rychle utéct. Ráno jsem sbalila i tvůj batoh,
když jsi se převlékl a dala ho sem.. Jen jsem měla pocit, že.."
"Jsi úžasná, fakt že jo" řekl Ron a podával jí svoje věci sbalené do
uzlíku.
"Děkuji" usmála se Hermiona a strkala jeho věci do kabelky.
"Harry, prosím, vezmi si ten plášť!"
Harry si přehodil neviditelný plášť přes ramena, zakryl si s ním hlavu a
zmizel. Právě si začal uvědomovat, co se stalo.
"Ostatní - všichni na té svatbě -"
"Teď si s tím nesmíme dělat starosti," šeptala Hermiona.
"Nemůžeme se vrátit Harry, každého bychom tím jen víc ohrozili"
"Má pravdu," přidal se Ron, kterému se zdálo, že Harry by se mohl
začít hádat, i když mu neviděl do tváře. "Byla tam spousta členů Řádu, ti
už se o to nějak postarají."
Harry přikývl, ale pak si vzpomněl, že ho ostatní nevidí a řekl,
"Jasně." Ale myslel na Ginny a cítil jak v něm všechno vře.
"Tak pojďte, myslím, že bychom sebou měli pohnout," promluvila Hermiona.
Vrátili se zpátky do boční ulice a pak zpátky na hlavní cestu. Na druhé straně
silnice zpívala a motala se na chodníku skupinka mužů.
"Jen tak ze zvědavosti, proč Tottenhamská ulice?" zeptal se Ron
Hermiony.
"Nevím, jenom mě to tak napadlo, ale jsem si jistá, že tady v mudlovském
světě je pro nás bezpečněji. Tady nás hledat nebudou."
"Správně" řekl na to Ron a pořád se ohlížel kolem, " ale,
necítíš se trochu - nechráněná?"
"Kde jinde bychom mohli být?" zeptala se Hermiona, zatímco opilci na
ní z druhé strany ulice začali hvízdat. "Nemůžeme se přece ubytovat v
Děravém kotli a do Siriusova domu by se mohl dostat Snape.. Řekla bych, že
můžeme zkusit náš dům, i když si nejsem jistá, jestli ho budou kontrolovat...
Áá, ať jsou zticha!"
"V pořádku, miláčku? zavolal na ní ten nejopilejší. "Dáš si něco k
pití? Pojď sem a dej si s námi!"
"Pojďme si někam sednout," řekla narychlo Hermiona, zrovna když už
Ron otevíral pusu. "Podívej, tady je to dobrý!"
Byla to malá a ošumělá noční kavárnička. Všechny stoly byly pokryté lehkou
vrstvou mastnoty, ale nikdo tu nebyl. Harry proklouzl dovnitř ke stolku a Ron
si sedl vedle něho naproti Hermioně, která seděla zády ke vchodu a to jí
vadilo. Dívala se za sebe tak často, že to vypadalo, jako kdyby měla tiky.
Harry zas neměl rád, když se nic nedělo. Když šli, vypadalo to, že mají nějaký
cíl. Pod pláštěm cítil, jak vyprchávají poslední známky mnoholičného lektvaru.
Jeho ruce získávaly svou délku a tvar. Vyndal si brýle z kapsy a nasadil si je.
Po chvíli se ozval Ron, "Víte, že nejsme daleko od Děravého kotle, je to
jenom-"
"Rone, tam přece nemůžeme!" řekla najednou Hermiona.
"Tak tady jenom tak neseďme a pojďme zjistit co se děje!"
"Vždyť víme, co se děje! Voldemort obsadil Ministerstvo, co ještě
potřebujeme vědět?"
"Dobře, dobře, byl to jenom nápad!"
Ponořili se do bodavého ticha. Servírka přežvykující žvýkačku se přišourala ke
stolu a Hermiona objednala dvě cappuccina. Protože byl Harry neviditelný,
vypadalo by divně objednávat tři. Dovnitř vstoupil pár statných dělníků a sedl
si ke stolku vedle. Hermiona ještě ztišila hlas.
"Najdeme nějaké tiché místo na přemístění a zamíříme někam na venkov. Když
už jsme tady, pošleme zprávu Řádu."
"Můžeš jí poslat po Patronovi?" zajímal se Ron.
"Myslím, že ano. Trénovala jsem to," odpověděla Hermiona.
"Dobře, dlouho už neměli žádné potíže a stejně už můžou být zatčení. Bože,
to je odporný," dodal Ron, když usrknul napěněného šedivého kafe. Číšnice
to zaslechla a šlehla po něm ošklivým pohledem, když se šourala obsloužit nové zákazníky.
Větší z obou dělníků, obrovitý blonďák, jí poslal pryč zrovna ve chvíli, kdy si
ho Harry přišel prohlédnout. Uraženě na něho zírala.
"Tak pojďme, nechci pít tenhle sajrajt," prohlásil Ron.
"Hermiono, máš mudlovské peníze na zaplacení?"
"Ano, vzala jsem si všechny svoje úspory než jsem jela do Doupěte. Vsadím
se, že všechny drobné jsou naspodu," povzdechla si Hermiona a sahala pro
svojí korálkovou tašku.
Oba dělníci udělali stejný pohyb a Harry je nevědomky následoval. Všichni tři
vytasili hůlky. Ron, si o pár vteřin později uvědomil co se děje, skočil přes
stůl a odstrčil Hermionu stranou. Síla Smrtijedovy kletby rozdrtila
vydlaždičkovanou stěnu v místě, kde měl Ron před chviličkou hlavu. Když tu
Harry, stále neviditelný, zakřičel, "Stupefy!"
Velký smrtijed byl zasažen do tváře proudem červeného světla. V bezvědomí se
sesul k zemi. Jeho společník který nevěděl kdo vyslal kletbu, vypálil další na
Rona. Ze špičky jeho hůlky vylétly zářící černé provazy a svázaly Rona od hlavy
k patě - Číšnice zaječela a utíkala ke dveřím - Harry vyslal další omračující
kouzlo na Smrtijeda s pokřivenou tváří, který svázal Rona, ale kouzlo minulo,
odrazilo se od okna a zasáhlo číšnici, která se zřítila ve dveřích.
"Expulso!" zahřměl Smrtijed a stůl před kterým stál Harry vybuchl.
Síla výbuchu ho odhodila na zeď a on ucítil, jak pouští hůlku a jak z něho
sklouzl neviditelný plášť.
"Patrificus Totalus!" Zakřičela Hermiona, kterou nikdo neviděl a
Smrtijed padl jako socha s dunivým třesknutím na zem do nepořádku z rozbitých
stolů, porcelánu a rozlitého kafe. Hermiona se vyplazila z pod lavičky a
setřepala ze sebe střepy.
"D-diffindo," řekla, míříc hůlkou na Rona, který v bolesti zařval,
když ho řízla do kolene. "Je mi to moc líto, Rone, klepe se mi ruka!
Diffinito!"
Přeřezané provazy opadaly. Ron se postavil na nohy a protřepal si ruce, aby si
v nich obnovil cit. Harry sebral svou hůlku, přelezl všechny trosky až ke
Smrtijedovi, který ležel přes lavičku.
"Poznávám ho, byl tam té noci, kdy zemřel Brumbál." řekl. Obrátil
tmavšího Smrtijeda nohou. Jeho oči rychle přebíhaly mezi jím, Ronem a
Hermionou.
"To je Dolohov," řekl Ron. "Poznal jsem ho podle starých
plakátů. Myslím že tenhle byl ten velký Thorfinn Rowle."
"Nezaleží na tom, jak se jmenují!" řekla trochu hystericky Hermiona.
"Jak nás našli? Co budeme dělat?"
Zdálo se, že její zděšení vyčistilo Harrymu hlavu.
"Zamkněte dveře," řekl jí, "a ty, Rone, zhasni."
Koukl se dolů na omráčeného Dolohova, rychle přemýšlel, zatímco cvakl zámek,
Ron zhasl a kavárna se ponořila do tmy. Harry slyšel muže, který se předtím
šklebil venku na Hermionu, jak křičí na jinou dívku.
"Co s nimi budeme dělat?" Zašeptal Ron skrz tmu Harrymu, a potom,
ještě tišeji, "Zabijeme je? Oni chtěli zabít nás."
Hermiona se zachvěla a o krok ustoupila. Harry zavrtěl hlavou.
"Potřebujeme smazat jejich vzpomínky," řekl. " To bude lepší,
svede je to ze stopy. Kdybychom je zabili, bude jasné, že jsme tu byli."
"Ty jsi šéf," řekl Ron o něco uvolněněji. "Ale, nikdy jsem
neuměl paměťové kouzlo."
"Ani já," přidala se Hermiona, "ale znám teorii."
Pomalu, zhluboka se nadechla, potom ukázala hůlkou na Dolohovovo čelo a
řekla,"Obliviate."
Najednou, Dolohovovy oči vypadaly bezstarostné a zasněné.
"Nádhera!" zvolal Harry a poplácal ji po zádech. "Dávej pozor na
toho druhého a na číšnici, než to tu s Ronem trochu poklidíme."
"Poklidíme?" divil se Ron a rozhlížel se po skoro zničené kavárně.
"Proč?"
"Nemyslíš, že by zjistili, co se stalo, kdyby se vzbudili a octli by se na
místě, které vypadá jako po bombardování?"
"No jo, Dobře.."
Ron bojoval se svojí kapsou, než z ní dostal hůlku.
"Není to žádný zázrak, Hermiono, sbalila jsi mi moje strarý džíny, jsou
úzký."
"To je mi opravdu líto," zasyčela Hermiona a jak táhla číšnici od
oken, Harry jí slyšel zamumlat návrh, kam by si mohl dát Ron svojí hůlku.
Když už byla kavárnička opravená do původního stavu, zatáhli Smrtijedy zpátky k
jejich stolu a opřeli je naproti sobě. "Ale jak nás našli?" Ptala se
Hermiona a koukala přitom z jednoho nehybného muže na druhého. "Jak
věděli, kde jsme?"
Otočila se k Harrymu.
"Ty - nemyslíš, že máš na sobě pořád tu stopu, že ne, Harry?"
"Nemůže," řekl Ron. "Stopa se zničí v sedmnácti, to je
kouzelnický zákon, nemůžeš jí mít v dospělosti."
"Co ty víš." pokračovala Hermiona," Co když našli Smrtijedi
způsob, jak jí dát na někoho sedmnáctiletého?
"Ale Harry nebyl v posledních dvacetičtyřech hodinách v blízkosti žádného
Smrtijeda. Kdo by byl čekal, že mu dají stopu zpátky?"
Hermiona neodpověděla. Harry se cítil poskvrněný, nakažený. Opravdu je takhle
Smrtijedi našli?
"Když nemůžu použít magii a vy nemůžete použít magii blízko mě, bez toho,
abychom ukázali svojí pozici -" začal.
"Nebudeme se rozdělovat!" řekla Hermiona pevně.
"Potřebujeme bezpečné místo k ukrytí," řekl Ron. "Dej nám čas na
přemýšlení."
"Siriusuv dům," řekl Harry.
Ostatní jenom zírali.
"Nebuď hloupý, Harry, může se tam dostat Snape!"
"Ronův otec říkal, že je to proti němu chráněno - a i kdyby to
nefungovalo," tlačil na Hermionu, aby něco řekla "tak co? Přísahám,
že si nepřeji nic jiného, než potkat Snapea!"
"Ale -"
"Hermiono, kam jinam jít? Je to nejlepší šance, kterou máme. Snape je jen
jeden Smrtijed. Jestli mám na sobě pořád tu stopu, budeme jich mít kolem sebe
celé davy kamkoliv půjdem."
Nemohla se hádat, i když vypadala, že by chtěla. Zatímco odmykala dveře, Ron
opět rozsvítil světla. Potom, když Harry napočítal do tří, osvobodili své tři
oběti a předtím než číšnice nebo nějaký ze Smrtijedů mohli cokoli udělat,
Harry, Ron a Hermiona se na místě otočili a znovu zmizeli do tísnící temnoty.
O pár vteřin později se Harryho plíce znovu pořádně nadechly a jeho oči se
otevřely. Už nestály vprostřed přátelské ošumělé čtvrti. Ze všech stran na ně
shlížely vysoké, poloprázdné domy. Číslo 12 pro ně bylo viditelné, protože jim
Brumbál, strážce tajemství, řekl, že tam je. Pospíchali k domu a každých pár
metrů kontrolovali, jestli je někdo nepronásleduje nebo nepozoruje. Doběhli ke
schodům a Harry jednou klepl do dveří hůlkou. Uslyšeli řady kovových cvaknutí a
rachot řetězu, když tu se dveře se zaskřípěním houpavě otevřely a všichni tři
přeběhli přes práh.
Jakmile Harry zavřel dveře, oživly staré plynové lampy a vrhly jiskrné světlo
podél vstupní haly. Vypadalo to tu právě tak, jak si to Harry pamatoval.
Děsivé, pavučinami pokryté obrysy domu - hlavy domácích skřítků na zdi vrhající
náhodné stíny na schodiště. Dlouhé tmavé závěsy skrývající portrét Siriusovy
matky. Jediná věc, která nebyla na svém místě, byla trolí noha na deštníky,
která bývala věčně převrácená, jak o ní Tonksová pořád zakopávala.
"Myslím, že tu někdo byl," zašeptala Hermiona a ukázala na nohu.
"Mohlo se to stát, když Řád odešel," zahuhlal Ron.
"Tak kde jsou ty ochrany proti Snapeovi?" zeptal se Harry.
"Možná fungují, jen, když se tady ukáže?" navrhl Ron.
Ještě chvíli všichni zůstali na rohožce u dveří a báli se pohnout dál do domu.
"Tak, nemůžeme tu stát navždy," řekl Harry a udělal krok vpřed.
"Severus Snape?"
Zašeptal hlas Pošuka Moodyho ze tmy a všichni tři skočili vystrašeně zpátky ke
dveřím. "Nejsme Snape!" zaskřehotal Harry předtím, než kolem něho
zavanulo něco jako studený vzduch a zkroutilo mu to jazyk zpátky, takže nemohl
mluvit. Než měl vůbec čas něco cítit v puse, jazyk se mu opět rozmotal.
Ostatní, vypadali, že se jim stalo totéž. Ron se začal dávit a Hermiona
zakoktala, "To m-musela b-být P-pošukova Ja-jazyk-svazující kletba
připravená pro Snapea!"
Harry opatrně udělal další krok vpřed. Něco se na konci chodby přesouvalo ve
stínech a než mohl kdokoli říct jakékoli slovo, z koberce před nimi se vztyčila
vysoká, zaprášená postava. Hermiona zaječela a to samé udělala i paní Blacková,
když se její závěsy rozletěly. Šedivá postava děsivě plula vzduchem stále
rychleji k nim.
Její po pas dlouhé vlasy a vousy se vlnily za ní, měla vyzáblou propadlou tvář
s prázdnými očními důlky, hrůzostrašně pozvedla odpornou kostnatou ruku a
ukázala na Harryho.
"Ne!" zakřičel Harry a ačkoli zvedl svou hůlku, žádné kouzlo z ní
nevyšlehlo. "Ne! To jsme nebyli my! Nebyli jsme to my, kdo tě zabil-"
Při slově "zabil" postava vybuchla ve velkém oblaku kouře a popela.
Kašlající Harry s uslzenýma očima se rozhlédl kolem sebe a viděl Hermionu
zkroucenou na zemi u dveří, jak si rukama zakrývá hlavu. A Rona, který se
klepal od hlavy k patě a nemotorně jí poplácával po ramenou, "Už je to
d-dobrý.... Je to p-pryč...."
Prach se točil okolo Harryho jako modrá mlha odrážející světlo lamp. A paní
Blacková stále ječela.
"Zrádci vlastní krve, darebáci, špinavé skvrny na rodu Blacků, zkáza a
hanba v domě mých otců-"
"TICHO!" vykřikl Harry a zamířill na portrét hůlkou. S prásknutím a
výbuchem červených jisker se zatáhly závěsy a umlčely portrét.
"To.. to bylo.." zakňučela Hermiona, když jí Ron pomohl na nohy.
"Jasně," řekl Harry, "ale nebyl to opravdu on, že? Jen něco, co
mělo vystrašit Snapea."
Fungovalo to, přemýšlel Harry, nebo už Snape zničil hororovou postavu tak
klidně jako zabil Brumbála? Nervozita v něm stále zvonila, nechal ostatní dva v
hale, napůl očekával, že další hrůzu objeví sám, ale nic se ani nehnulo, kromě
myši, která pobíhala podél lišty na zemi.
"Než půjdeme dál, měli bychom to tu zkontrolovat," zašeptala
Hermiona, zvedla hůlku a řekla,"Homenum revelio."
Nic se nestalo.
"Dobře, právě jsi zažila docela velký šok," řekl Ron mile, "co
to vlastně mělo udělat?"
"Udělalo to přesně to, co jsem si myslela!" řekla Hermiona o něco
podrážděněji. "Bylo to kouzlo k odkrytí lidské přítomnosti, takže tady
není nikdo, kromě nás!"
"A starý Prašivec," dodal Ron, ukazujíc na kus koberce, ze kterého
povstala mrtvola.
"Zvedáme se," řekla Hermiona a vyděšeně se zadívala na to samé místo
a vedla je po vrzajících schodech do salonu v prvním patře.
Zamávala hůlkou aby zapálila staré plynové lampy, potom se trochu zachvěla,
protože byl v pokoji průvan a sedla si do křesla, s rukama pevně přitisknutýma
k tělu. Ron došel k oknu a trošičku poodtáhnul těžké sametové závěsy.
"Venku nikoho nevidím," hlásil. "A řekl bych, že jestli má Harry
na sobě stále stopu, pronásledovali by nás sem. Vím, že by se nedostali do
domu, ale- co se děje, Harry?"
Harry vydal bolestivý výkřik. Jizva ho začala znovu pálit, když něco jako
záblesk prolétlo jeho myslí, jako jasné světlo ve vodě. Viděl velký stín a
cítil zuřivost. Bylo to silné a krátké jako elektrický šok.
"Co jsi viděl?" ptal se Ron a posunul se k Harrymu. "Viděl si ho
na mém místě?"
"Ne, jen jsem cítil zlost - opravdu zuří -"
"Ale to mohlo být v Doupěti," řekl hlasitě Ron. "Co ještě? Nic
jsi neviděl? Proklel někoho?"
"Ne, jen jsem cítil zlost - nemůžu říct -"
Harry se cítil otráveně, zmateně a Hermiona mu moc nepomohla, když řekla,
"Zase ta jizva? Ale co se stalo? Myslela jsem, že to spojení už
neexistuje!"
"Byla to jenom chvilka," mumlal Harry, jizva ho stále bolela a nemohl
se moc soustředit. "Já - já myslím, že se to zase otevře, když se
neovládá, tak to dřív -"
"Ale potom jsi zavřel svou mysl!" řekla Hermiona ostře. "Harry,
Brumbál nechtěl používat to spojení, chtěl ho zavřít, a proto jsi se měl naučit
Nitrobranu! Jinak ti Voldemort vložit do mysli falešné myšlenky, pamatuješ
-"
"Jo, pamatuji si to, díky," řekl Harry skrz zaťaté zuby.
Nepotřeboval, aby mu Hermiona říkala, že Voldemort využil tohohle spojení mezi
nimi, aby ho zavedl do pasti, ani to, že to vyústilo v Siriusovu smrt. Přál si,
aby jim býval neříkal, co viděl a cítil. Dělalo to Voldemorta více výhružným. A
i přesto, že měl jizvu přitisknutou na okno, bolest se stále stupňovala a i
když s tím bojoval, bylo to jako odolávat přicházející nemoci.
Otočil se zády k Ronovi a Hermioně a předstíral, že zkoumá starý gobelín s
rodokmenem rodiny Blacků. Potom Hermiona vypískla. Harry znovu vytáhl hůlku a
otočil se dokola, až uviděl stříbrného Patrona, jak vlétl oknem do pokoje a
přistál na podlaze před nimi, kde se proměnil v lišku, která mluvila hlasem
Ronova táty.
"Rodina je v bezpečí, neodpovídejte, byli jsme sledováni."
Patron se rozplynul ve vzduchu. Ron vydal nějaký zvuk mezi zakňučením a
zaúpěním a klesl do křesla. Hermiona se k němu přidala a chytla ho za ruce.
"Jsou v pořádku, jsou v pořádku!" šeptala a Ron se pousmál a objal
ji.
"Harry," řekl přes Hermionino rameno, "Já -"
"Žádný problém," řekl Harry, zhnusený tou bolestí v hlavě. "Je
to tvoje rodina, samozřejmě, že jsi měl strach. Taky jsem to tak cítil."
Myslel na Ginny. "Taky to tak cítím."
Bolest v jeho jizvě dosáhla vrcholu a pálila jako by byl zpátky na zahradě v
Doupěti. Slabě slyšel Hermionu říkat "Nechci být sama. Nevezmeme si
spacáky, co jsem přnesla a nebudeme spát tady?"
Slyšel Rona, jak souhlasí, ale už nemohl té bolesti odolávat déle. Vzdal se.
"Koupelna," zamumlal a opustil pokoj, jak nejrychleji mohl aniž by
běžel.
Stěží se mu to povedlo. Třesoucíma se rukama otevřel dveře před sebou, chytil
se za bušící hlavu a padl na podlahu. Potom v agonii ucítil vztek, že jeho duše
nepatří do jeho vlastnictví, viděl dlouhý pokoj osvětlený jen světlem ohně a
obrovského světlovlasého Smrtijeda, křičícího a svíjejícího se na podlaze. A
hubenější postavu stojící nad ním s hůlkou pozvednutou, zatímco Harry mluvil
vysokým chladným nemilosrdným hlasem.
"Víc, Rowle, nebo můžeme skončit a nakrmit tebou Naginiho? Lord Voldemort
si není jistý, jestli bude tentokrát odpouštět.. Zavolal jsi mě zpět, abys mi
řekl, že Harry Potter znovu utekl? Draco, dej Rowlovi ochutnat své pohoršení..
Udělej to nebo pocítíš můj hněv sám!"
Špalek dopadl do ohně, vyšlehly plameny a jejich světlo ozářilo vyděšenou
špičatou bílou tvář - která vypadala, jako by se zrodila z hluboké vody. Harry
těžce oddechoval a otevřel oči.
Ležel na studené černé mramorové podlaze a nos měl jen kousek od stříbrného ocasu
hada, který podpíral vanu. Posadil se. Zdálo se mu, že má Malfoyův vychrtlý
ztuhlý obličej vypálený v očích. Cítil se zhnusený tím, co právě viděl,
způsobem, jakým Voldemort ušetřil Draca.
Ozvalo se rychlé klepnutí a Harry vyskočil, jak zazněl Hermionin hlas.
"Harry, chceš svůj zubní kartáček? Mám ho tady."
"Jo, jasně, díky," řekl a ze všech sil se snažil udržet lhostejný
hlas, když si stoupl a pustil ji dovnitř¨.
Zdroj: http://www.hp7deathlyhallows.blogspot.com
Komentáře
Přehled komentářů
Lucko ty si naprosta vylizana krava ktera machruje ale nikdy nic nedokazala tak proc to teda ctes!, kdyz se Ti to nelibi ty kravo zasrana!!!!!!!
nemachruj kdyz nic neumis a neser sem jim do toho!!!!!kravo
zadnej machr
(ZDE-bla, 19. 12. 2007 19:27)neobvinuju autora protoze jaknekde napsal zkopiroval to nekde z netu ale proto taky machr neni ale jinak to je supr.
mas pravdu tete
(haski, 12. 12. 2007 20:34)kazdy kdo cetl predchozi dily vi o co se jedna
Buďte rádi, co máte
(Kyller, 17. 11. 2007 13:52)Buďte rádi, co máte, lepší je, mít to teď před sebou zadarmo, než asi za půl roku nebo kdy... za prachy
OK!!!
(pfff, 24. 10. 2007 21:53)Souhlasím s tím, že komu se to nelíbí, ať to nečte. Je to DOBRÝ a basta!!! To se to některým rejpe, když to sami nepřekládali...
PRO LUCKU:
(tete, 22. 10. 2007 17:43)
Nejni to fuk jestli je to stupefy nebo mdloby na vás?
Jestli čteš Harryho Pottera kvůli názvům kouzel tak si pořiď nějakej slovník zaklínadel a čti si zaklínadla.
hezké počtení
pro všechny šťouraly a tak
(Martitik, 8. 10. 2007 21:05)Sice se v překladu najde nějaká ta chybička, ale myslím, že pro ty největší zvědavce a hltavce jako jsem já tenhle překlad opravdu dobrý. Smekám před překladatelem, že si s tím dal tu práci a taky že pokud jsem to dobře pochopila tak to že je slovák a musí to být těžší překládat do češtniny. A jestli je to obráceně, tak to vlastně vyjde na stejno. A nebo jste na to dva to je taky jedno, prostě na to, že to je takhle na netu, neoficiální a tak tak je to oooooopravdu dobrý!!! A pro všechny ty co upozorňují na každou chybičku: Každej se může splíst a jestli vám to vadí tak si počkejte na oficiální překlad a knížku. Přeju příjemné čekání:)
pro Lucku
(gilbo, 1. 10. 2007 19:47)ty asi nebudeš spokojená nikdy co??? Proč to teda čteš? Nekritizuj cizí práci když jsi sama nic nedokázala. Každému kdo četl předchozí díly to došlo tak o co ti jde???
pro lucku
(starcy, 20. 9. 2007 15:06)jestli se ti to nelibi tak to nečti....každemu asi došlo co to znamena tak se do toho neser....přelož si to sama frajerko
Další vadné zaklínadlo
(Lucka, 12. 8. 2007 17:12)"Stupefy!"- neboli Mdloby na vás. Někdo tady neumí překládat zaklínadla
si krava
(pro lucku, 14. 2. 2008 19:17)