26. kapitola - Gringottova banka
26. kapitola - Gringottova banka
Plán byl připravený, přípravy hotovy. V nejmenší ložnici ležela na krbové římse
pouze malá skleněná lahvička s dlouhým černým roztřepeným vlasem, který vytáhli
ze svetru, jenž měla Hermiona na sobě v sídle Malfoyů.
„A budeš mít i přímo její hůlku,“ řekl Harry a kývnul směrem k hůlce z
ořechového dřeva, „takže myslím, že budeš vážně přesvědčivá.“
Když ji Hermiona zvedala, tvářila se, jako by se ji hůlka chystala bodnout nebo
kousnout.
„Nesnáším ji,“ pronesla chabě, „Opravdu ji nesnáším. Vůbec to není ono, neposlouchá
mě, jak by měla...je to, jako by byla část jí.“
Harry si nemohl nevzpomenout na to, jak rázně Hermiona zamítla jeho stesky
kvůli hůlce z hlohu, jak trvala na tom, že si vymýšlí, že mu nefunguje jako
jeho původní, a jak by měl jenom trénovat. Ale rozhodl se, že na oplátku
nezopakuje její vlastní rady. Předvečer jejich plánovaného útoku na Gringottovu
banku přeci jen nepovažoval za vhodnou chvíli na hádku.
„Zato ti ale pomůže vcítit se do její role,“ řekl Ron, „Vždyť si vzpomeň, co ta
hůlka všechno udělala.“
„Ale o tom přece mluvím!“ oponovala mu Hermiona. „Touhle hůlkou byli umučeni
Nevillovi rodiče a kdoví kolik dalších lidí! Tahle hůlka zabila Siriuse!“
Na to Harry nepomyslel. Pohlédl na ni a ucítil naléhavé nutkání ji zlomit,
rozpůlit Nebelvírovým mečem, který byl opřen o stěnu vedle něj.
„Schází mi moje hůlka,“ posteskla si Hermiona. „Škoda, že mi pan Ollivander
nemohl taky udělat novou.“
Toho rána totiž dostala Lenka od Ollivandera novou hůlku. Nyní stála v zadní
části zahrady a v odpoledním slunci zkoušela její schopnosti. Dean, jemuž vzali
hůlku zbojníci, ji sklíčeně sledoval.
Harry pohlédl na hlohovou hůlku, která kdysi patřila Dracu Malfoyovi. Byl
překvapený, ale zároveň měl radost, že ho poslouchala alespoň tak dobře, jako
Hermionina. Harry si vzpomněl na to, co jim o tajemné výrobě hůlek pověděl
Ollivander a usoudil, že ví, v čem byl problém. Hermiona nevzala hůlku
Bellatrix osobně, takže k ní hůlka necítila žádnou oddanost.
Dveře ložnice se otevřely a dovnitř vešel Griphook. Harry instinktivně sáhl po
rukojeti meče a přitáhl si ho sobě, ale okamžitě toho zalitoval. Byl si jistý,
že skřet si toho všimnul. Aby přešel trapnost situace, řekl:
„Zrovna kontrolujeme, jestli máme všechno, Griphooku. Už jsme řekli Billovi a
Fleur, že zítra ráno odjíždíme a aby kvůli nám nevstávali.“
Ohledně toho byli neúprosní, protože Hermiona se musela ještě před přemístěním
přeměnit v Bellatrix a čím méně toho o jejich plánu Bill s Fleur věděli, tím
lépe. Vysvětlili jim také, že už se nevrátí. Tu noc, kdy je chytli zbojníci,
ztratili starý Perkinsonův stan, takže jim Bill půjčil jiný. Byl už zabalený na
dně jejich malého batohu, který Hermiona dokázala před zbojníky schovat tím, že
ho strčila do své ponožky, což na Harryho udělalo velký dojem.
Ačkoli mu budou Bill, Fleur, Luna i Dean chybět, nemluvě o pohodlí domova,
které si posledních pár týdnů užívali, Harry se těšil, až budou pryč od
omezování ve Škeblové chatrči. Už ho nebavilo dávat věčně pozor, aby nikdo
neslyšel jejich rozhovory, když byli zavřeni v miniaturní tmavé ložnici.
Ale ze všeho nejvíc si přál, aby se už zbavili Griphooka. Jak přesně se ovšem
od skřeta odloučí, aniž by mu dali Nebelvírův meč, zůstávalo pro Harryho
otázkou bez odpovědi. Neměli žádnou příležitost to naplánovat, protože Griphook
zřídka nechal Harryho, Rona a Hermionu déle jak pět minut o samotě.
„Mamka by se od něho mohla učit,“ sténal Ron, když se dlouhé skřetí prsty zas a
znova objevovaly za dveřmi. Harry nezapomínal na Billovo varování, takže
vysvětlil, že Griphook se jen snaží zabránit tomu, aby ho podvedli. Hermiona
ale tak vehementně nesouhlasila s plánovanou zradou, že Harry přestal spoléhat
na její inteligenci, která by vymyslela, jak to provedou. A jediné co Ron
navrhl při těch řídkých příležitostech, kdy u nich nebyl Griphook, bylo:
„Budem s tím muset jednoduše frnkout, kámo.“
Tu noc se Harrymu špatně spalo. Když se k ránu převaloval, vzpomněl si na to,
jak se cítil noc předtím, než přepadli Ministerstvo kouzel - cítil tehdy
odhodlání, téměř vzrušení. Teď byl zahlcen úzkostí a nepříjemnými pochybnostmi.
Nemohl se zbavit strachu, že to neskončí dobře. Neustále si říkal, že mají
dobrý plán, že Griphook moc dobře ví, co je čeká, že jsou připraveni na všechny
potíže, které je mohou potkat. Jednou nebo dvakrát zaslechl, jak se Ron pohnul,
a byl jsi jistý, že je stejně jako on vzhůru. Spali ale v obýváku spolu s
Deanem, takže se neodvážil promluvit.
Ulevilo se mu, když odbyla šestá hodina ráno a mohli konečně vylézt ze spacáků,
v pološeru se obléct a potichu vyjít na zahradu, kde se sešli s Hermionou a
Griphookem.
Úsvit byl chladný, ale s nástupem května už téměř nefoukalo. Harry pohlédl na
hvězdy, zářící bledě na tmavé obloze a zaposlouchal se do zvuku vln,
rozbíjejících se o útes – ten hlas mu bude chybět.
Jejich cestu přes červenou zem na Dobbyho hrobě lemovaly malé zelené výhonky.
Za rok bude val pokryt květinami. Bílý náhrobní kámen se skřítkovým jménem už
vypadal obnošeně. Harry si uvědomil, že ho nemohli pohřbít na krásnější místo,
ale zasáhla ho krutá bolest, že ho musí opustit.
Při pohledu na hrob znovu zauvažoval, jak mohl skřítek vědět, kam je má přijít
zachránit. Nepřítomně si pohrával s malým váček pověšeným kolem krku, cítil
přes něj kousek rozbitého zrcátka, ve kterém si byl jistý, že viděl Brumbála.
Uslyšel, jak se otevřely dveře, a otočil se.
Přes trávník k nim kráčela Bellatrix Lestrangeová doprovázená Griphookem. Při
chůzi strkala malý batoh do kapsy starého hábitu, který vzali z Grimmauldova
náměstí.
Ačkoliv Harry věděl, že to je Hermiona, nemohl si pomoct, aby se neotřásl
nenávistí. Byla vyšší než on, dlouhé černé vlasy se jí vlnily na zádech, její
pohrdavé oči na něj pohlédly, ale když promluvila, uslyšel za Bellatrixiným
hlasem Hermionu.
„Chutnala naprosto odporně, mnohem hůř než škrtidub! Fajn, Rone, pojď sem, ať
tě můžu změnit...“
„Jo, ale nezapomeň, že vážně nechci mít ty vousy moc dlouhé – “
„Panebože, Rone, teď nejde o to, abys vypadal dobře –“
„To nemyslim, překáží mi to! Ale nos bych chtěl mít přece jen o trochu kratší,
zkus to udělat tak, jako posledně.“
Hermiona vzdychla, ale dala se do práce. Neslyšně mumlala a přeměňovala
jednotlivé části Ronova těla. Rozhodli se mu vytvořit úplně novou identitu a
věřili, že zlovolné charisma Bellatrix ho bude dostatečně chránit. Harry a
Griphook měli být schovaní pod neviditelným pláštěm.
„Tak,“ řekla Hermiona, „jak vypadá, Harry?“
Rona bylo možno i přes přeměnu rozpoznat, ale Harry si pomyslel, že to je jen
proto, že ho zná příliš dobře. Měl teď dlouhé vlnité vlasy, husté hnědé vousy s
knírem, krátký široký nos bez pih a husté obočí.
„No, není můj typ, ale půjde to,“ odpověděl Harry. „Takže půjdeme?“
Všichni tři pohlédli na tmavou, tichou Škeblovou chatrč stojící pod blednoucími
hvězdami. Pak se otočili a vyšli k místu, hned za ochranným valem, kde končilo Fideliovo
ochranné kouzlo a odkud se mohli přemístit.
Když prošli bránou, ozval se Griphook.
„Nejspíš bych měl už vylézt nahoru, co říkáte, Harry Pottere?“
Harry se sklonil a skřet mu vylezl na záda a pevně se ho chytil pod krkem.
Nebyl těžký, ale Harrymu se nelíbil pocit, že je tak blízko, ani síla, se
kterou se briskně dostal nahoru. Hermiona vytáhl neviditelný plášť z malého
batohu a přehodila ho přes něj.
„Perfektní,“ prohlásila, když se sklonila, aby zkontrolovala Harryho nohy.
„Není vidět vůbec nic. Můžeme jít.“
Harry se otočil s Griphookem na zádech a soustředil se, jak nejvíc mohl na
Děravý kotel, hospůdku, u vchodu do Příčné ulice. Skřet se k němu přitiskl
ještě pevněji, jak se pohybovali sepnutou tmou. O pár vteřin později Harryho
nohy ucítily chodník a Harry otevřel oči přímo na křižovatce Charing Cross.
Míjeli je mudlové se znavenými tvářemi, obvyklými pro časné ráno a vůbec si
nebyli vědomi, že tu stojí malá hospůdka.
Bar v Děravém kotli byl téměř prázdný. Tom, shrbený a bezzubý majitel, leštil
za barem sklenice. Dva čarodějové se tlumeně bavili ve vzdáleném rohu, ale při
pohledu na Hermionu zmizeli dál do stínu.
„Madam Lestrangeová,“ zamumlal Tom a když kolem něj Hermiona prošla, kývnul
poslušně hlavou.
„Dobré ráno,“ řekla Hermiona a Harry zahlédl Tomův překvapený pohled, jak se
plížil za ní, stále s Griphookem na zádech.
„Jsi moc zdvořilá,“ zašeptal Hermioně do ucha, když vycházeli do dvora za
hospodou. „Musíš se k lidem chovat, jako by byli smetí.“
„No dobře!“
Hermiona vytáhla Bellatrixinu hůlku a poklepala s ní na cihlu na nenápadné zdi
před nimi. Cihly se okamžitě začali pohybovat a točit. Uprostřed se objevila
díra, která se postupně rozšiřovala, až z ní vznikl vchod do úzké dlážděné
Příčné ulice.
Všude bylo ticho, obchody ještě neotevřely, nikde žádní zákazníci. Zahnutá
dlážděná ulice se nyní vůbec nepodobala té plné lidé, kterou Harry navštívil,
než jel poprvé do Bradavic před několika lety.
Mnoho obchodů bylo zabedněných, ale viděli i pár nově otevřených, týkajících se
černé magie. Z mnoha výkladních skříní se na ně dívala Harryho tvář na
plakátech s nápisem Hledaný číslo jedna.
U dveří se choulila skupina otrhaných lidí. Slyšel, jak naříkají směrem k těm
několika kolemjdoucím, prosí je o zlato, vykřikují, že opravdu jsou kouzelníci.
Jeden z nich měl přes oko zkrvavený obvaz.
Žebráci pohlédli na Hermionu, když kolem nich procházeli. Zdálo se, jako by
před ní roztávali, stahovali se kapuce do čela a prchali, jak nejrychleji
mohli. Hermiona je zvědavě pozorovala, až muž se zakrváceným obvazem doklopýtal
přímo před ní.
„Mé děti!“ vykřikl a ukázal. Měl chraplavý, vysoko posazený hlas a zněl
roztržitě. „Kde jsou mé děti? Co jim udělal? Ty to víš, ty to víš!“
„Já – já vážně – “ zajíkla se Hermiona.
Muž se na ni vrhnul a natahoval se po jejím hrdle. Rána a výbuch červeného
světla ho odmrštily zpět na zem, kde ztratil vědomí. Ron stál s hůlkou stále
napřaženou a pod vousy se mu stále zračilo překvapení. V oknech na obou
stranách ulice se objevily tváře, ale malý lidé v hlouček přihlížejících, kteří
stáli poblíž se zahalili do svých hábitů a svižným krokem odcházeli, aby byli
co nejrychleji pryč.
Jejich vstup do Příčné ulice nemohl být nápadnější. Harry na chvíli zauvažoval,
jestli by nebylo lepší odejít teď a zkusit vymyslet lepší plán. Než se ale
mohli přesunout nebo se spolu poradit, ozval se za nimi další výkřik.
„Ale, madam Lestrangeová!“
Harry se bleskurychle otočil a Griphook se ho chytil o něco pevněji. Dlouhými
kroky k nim mířil vysoký, hubený kouzelník s hustými šedivými vlasy a dlouhým,
ostrým nosem.
„To je Travers,“ zasyčel skřet Harrymu do ucha, ale Harrymu v tu chvíli vůbec
nedošlo, kdo Travers je. Hermiona se narovnala, aby vypadala vyšší, a řekla s
největším možným opovržením, kterého byla schopná,
„A vy chcete co?“
Travers se zastavil a tvářil se uraženě.
„Je to Smrtijed!“ vydechl Griphook a Harry se pokradmu přiblížil k Hermioně,
aby jí zašeptal tu informaci do ucha.
„Chtěl jsem vás pouze pozdravit,“ odpověděl chladně, „ale pokud je má
přítomnost nevítaná...“
Harry okamžitě rozpoznal jeho hlas. Travers byl jeden ze Smrtijedů, kteří
dorazili do Xenofiliova domu.
„Ne, ne, vůbec ne, Traversi,“ řekla Hermiona rychle, aby napravila svůj omyl,
„jak se daří?“
„Abych řekl pravdu, jsem překvapen, že vás vidím venku, Bellatrix.“
„Opravdu? Čím to?“ zeptala se Hermiona.
Tedy,“ odkašlal si Travers, „slyšel jsem, že obyvatelé Malfoyva sídla dostali
zákaz opustit dům, po tom ...ehm...úniku.“
Harry si zoufale přál, aby Hermiona něco vymyslela. Pokud to byla pravda,
Bellatrix vůbec neměla být na veřejnosti –
„Pán Zla odpouští těm, kteří mu v minulosti věrně sloužili,“ odpověděla
Hermiona a brilantně přitom napodobila Bellatrixinu nejpohrdavější intonaci.
„Možná, že jeho mínění o vás není tak vysoké jako o mě, Traversi.“
Ačkoliv se Smrtijed tvářil uraženě, rozhodně již nevypadal tak podezíravě.
Pohlédl na zem na muže, kterého Ron před chvíli omráčil.
„Jak vás urazil?“
„Na tom nezáleží, už se to nebude opakovat,“ pronesla Hermiona chladně.
„Tihle ´bezhůlkoví´ umí být otravní,“ řekl Travers. „Pokud pouze žebrají, nic
proti tomu nemám, ale minulý týden si mě jedna z nich dovolila požádat o
přímluvu na ministerstvu. Jsem čarodějka, pane, já jsem čarodějka, dovolte mi,
abych vám to dokázala!“ napodobil ji pištivě. „Jako bych ji měl půjčit svoji
hůlku - ale čí hůlku,“ zeptal se zvědavě, „teď používáte, Bellatrix? Slyšel
jsem, že vaše vlastní byla - “
„Tady mám svou hůlku,“ odpověděla Hermiona chladně a ukázala na Bellatrixinu
hůlku. „Nevím, jaké fámy jste poslouchal, Traversi, ale nejste moc dobře
informovaný.“
Travers vypadal překvapeně a otočil se nyní na Rona.
„Kdo je váš přítel? Neznám ho.“
„To je Dragomir Despard,“ vysvětlila mu Hermiona.
Usoudili, že pro Rona bude nejbezpečnější, když se bude vydávat za vymyšleného
člověka. „Neumí příliš anglicky, ale sympatizuje s cíly Pána Zla. Přijel se z
Transylvánie podívat na náš nový režim.“
„Skutečně? Těší mě, Dragomire,“
„ – Eší me,“ řekl Ron a napřáhl ruku.
Travers roztáhl dva prsty a potřásl Ronovi rukou, jako by se bál, že se tím ušpiní.
„A co vás a vašeho – milého – přítele přivádí takto časně do Příčné ulice?“
zeptal se Travers.
„Potřebuji zajít do Gringgotovy banky,“ odpověděla Hermiona.
Hermiona neměla na vybranou, musela ho následovat klikatou dlážděnou ulicí až k
místu, kde nad ostatními obchody vyčnívala sněhobílá budova Gringottovy banky.
Ron kráčel vedle nich a Harry s Griphookem je následovali.
Pozorný Smrtijed bylo to poslední, co potřebovali. Nejhorší na tom ovšem bylo,
že s Traversem po boku fiktivní Bellatrix neměl Harry nejmenší možnost s
Hermionou nebo Ronem jakkoliv komunikovat. Až příliš brzy dorazili k
mramorovému schodišti vedoucímu k velkému bronzovému vchodu. Jak je Griphook
varoval, místo skřetů v livreji, kteří obvykle postávali kolem vchodu, tu nyní
čekali dva kouzelníci. Každý z nich v ruce svíral dlouhý zlatý prut.
„Ah, ´sondy spolehlivosti´,“ vzdychl Travers teatrálně. „uboze jednoduché, ale
přitom tak účinné!“
Vydal se po schodech nahoru a kývnul doprava i doleva na čaroděje, kteří zvedli
zlaté pruty a projeli ho jimi nahoru a dolů.
Harry věděl, že sondy rozpoznaly ukryté kouzelnické předměty. Měl pouze pár
vteřin, takže vytáhl Drakovu hůlku a namířil ji postupně na každého hlídače a
zašeptal dvakrát „Confundo.“ Oba strážci se na moment zarazili, když je kouzlo
zasáhlo, ale Travers, který se díval za bronzovou bránu do vstupní síně, si
ničeho nevšiml.
Hermioně se zavlnily dlouhé černé vlasy, když vyšla schody.
„Moment, madam,“ řekl strážce a zvedl sondu.
„Ale právě jste to přece udělal!“ pronesla Hermiona Bellatrixiným arogantním
rozkazovačným hlasem.
Travers se se zvednutým obočím otočil. Strážce vypadal zmateně. Pohlédl na
úzkou zlatou sondu a pak na svého kolegu, který mu lehce omámeným hlasem řekl,
„Jo, Mariusi, zrovna jsi ji zkontroloval.“
Hermiona s Ronem po boku vykročila a Harry s Griphookem je neviditelně
následovali. Harry se na prahu otočil: oba kouzelníci se škrábali na hlavě.
Před vnitřními stříbrnými dveřmi, na kterých stálo varování o strašlivé odplatě
pro zloděje, stáli dva skřeti. Harry pohlédl na báseň a z ničeho nic se mu
vybavila vzpomínka, na dobu, kdy na to samém místě stál v den svých jedenáctých
narozenin, těch nejlepších v životě.
Hagrid stál vedle něj a povídal, „Jen blázen by se je pokoušel vykrást,“¨
Gringottova banka mu tehdy přišla jako zázračné místo, začarované skladiště se
zlatem, o kterém nikdy neměl tušení, že je jeho a ani ve snu ho tenkrát
nenapadlo, že by se sem měl vrátit a krást...Ale za pár vteřin už stáli v
rozsáhlé mramorové hale uvnitř banky. U dlouhého pultu seděli na vysokých
stoličkách skřeti a věnovali se prvním zákazníkům. Hermiona, Ron a Travers
zamířili ke starém skřetovi, který lupou zkoumal velkou tlustou minci. Hermiona
nechala Traverse popostoupit dopředu, aby mohla Ronovi vysvětlit charakteristiku
haly.
Skřet položil zkoumanou minci stranou a bezadresně pronesl „Leprikóní“. Pak
pozdravil Traverse, jenž mu podal malý zlatý klíček. Skřet jej prozkoumal a
vrátil mu jej zpět.
Hermiona vykročila k němu.
„Madam Lestrangeová!“ pronesl skřet evidentně překvapen. „Ach můj bože! Mohu –
mohu Vám pomoci?“
„Přeji si jít do svého trezoru,“ odpověděla Hermiona.
Skřet trochu couvnul. Harry se rozhlédl. Travers nebyl jediný, kdo postával
kolem a pozoroval je. Řada skřetů přerušila práci a dívala se na Hermionu.
„Můžete se...identifikovat?“ zeptal se skřet.
„Identifikovat? Nikdy - nikdy v životě jsem se nemusela identifikovat!“
oponovala mu Hermiona.
„Oni to ví!“ zašeptal Griphook Harrymu do ucha. „Museli je varovat, že se sem
může někdo pokusit vniknout.“
„Postačí vaše hůlka, madam,“ řekl skřet. Natáhl chvějící se ruku a Harry si v
hrozivé vteřině uvědomil, že skřeti Gringgottovy banky ví, že Bellatrixina
hůlka byla ukradena.
„Jednej, jednej rychle!“ šeptal Griphook Harrymu do ucha, „kletba Imperius!““
Harry zvedl pod pláštěm hůlku z hlohu, namířil ji na starého skřeta a poprvé v
životě zašeptal, „Imperio!“
Z Harryho paže vystřelil zvláštní pocit brnícího tepla, které jakoby proudilo z
jeho mysli přes šlachy a žíly a propojilo ho s hůlkou a kletbou, kterou
pronesl. Skřet vzal Bellatrixinu hůlku, pečlivě ji prozkoumal a pak řekl, „Ah,
vidím, že jste si nechala vyrobit novou hůlku, madam Lestrangeová!“
„Cože?“ zeptala se Hermiona, „ne, ne, to je moje – “
„Novou hůlku?“ podivil se Travers a znovu přistoupil k přepážce. Skřeti kolem
je stále pozorovali. „Ale jak jste to dokázala? Který výrobce hůlek vám ji
vyrobil?“
Harry zareagoval bez přemýšlení. Namířil hůlku na Traverse a znovu zamumlal,
„Imperio!“
„Ach, ano,“ řekl Travers a podíval se na Bellatrixinu hůlku. „A funguje dobře?
Vždycky jsem říkal, že nové hůlky potřebují trochu času, nemyslíte?“
Hermiona vypadala naprosto ohromeně, ale k Harryho velké úlevě, přijala
bizardní změnu ve vývoji bez komentáře.
Starý skřet tleskl za přepážkou rukama a okamžitě k němu přistoupil mladší
skřet.
„Budu potřebovat břinkot,“ řekl skřetovi, který hned zmizel a za vteřinu se
vrátil s koženou kabelou, ve které o sebe řinčely kovové předměty, kterou
předal svému nadřízenému.
„Dobře, velmi dobře! Následujte mě, prosím, madam Lestrangeová,“ řekl skřet,
seskočil ze stoličky a zmizel tak z dohledu, „zavedu vás do vašeho trezoru.“
Objevil se na druhé straně přepážky a vesele k nim kráčel se stále ještě
cinkající kabelou. Travers se nyní téměř nehýbal a jen ústa měl doširoka otevřené.
Ron k tomuto zvláštnímu jevu jen přitahoval pozornost, když jej zmateně
pozoroval.
„Moment - Bogrode!“
Jiný skřet vystartoval zpoza přepážky.
„Máme své instrukce,“ řekl a zlehka se Hermioně uklonil, „omlouvám se, madam
Lestrangeová, ale k trezoru Lestrangeových byla přidána zvláštní ochranná
opatření.
Naléhavě něco šeptal Bogrodovi do ucha, ale skřet pod kletbou Imperius ho
setřásl.
„Jsem si plně vědom těchto instrukcí. Madam Lestrangeová si přeje jít do svého
trezoru ...velmi vážená rodina ... staří klienti ... tudy, prosím...“
A s cinkotem spěšně zamířil k jedněm z mnoha dveří, které vedly z haly. Harry
se ohlédl na Traverse, který stále ještě stál na jednom místě a tvářil se
příliš nepřítomně. Harry se rozhodl. Mávnutím hůlky donutil Traverse přijít k
nim a sledovat je až ke dveřím, do hrubé kamenné chodby za nimi, osvětlené
pochodněmi.
„Máme problém, podezírají nás,“ řekl Harry, když za nimi zabouchly dveře a
sundal si neviditelný plášť. Griphook seskočil z jeho ramen. Travers ani Bogrod
se vůbec nepodivili jejich neobvyklému zjevení.
„Jsou pod kletbou Imperius,“ dodal v rekaci na zmatené pohledy Rona a Hermiony,
kteří zírali na nepřítomné tváře Traverse s Bogrodem. „Ale nemyslím, že jsem ji
použil dostatečně silnou, nevím...“
A v hlavě se mu objevila další vzpomínka, tentokrát na skutečnou Bellatrix
Lestrangeovou, jak před ním vřískala, když se poprvé v životě pokusil použít
kletbu, která se nepromíjí:
„Musíš ji opravdu chtít použít, Pottere!“
„Co budem dělat?“ zeptal se Ron. „Nevrátíme se ještě? Dokud můžem?“
„Pokud ještě můžeme,“ řekla Hermiona a pohlédla na velké dveře do hlavní haly,
kde se dělo kdoví co.
„Když jsem se dostali takhle daleko, tak bych šel dál.“ prohlásil Harry.
„Dobře,“ souhlasil Griphook, „potřebujeme, aby Bogrod řídil vozík. Já na to
nemám povolení. Ale nebude tam místo pro toho čaroděje.“
Harry namířil hůlkou na Traverse.
„Imperio!“
Kouzelník se otočil a spěšně odcházel podél tmavé uličky.
„Co ho necháváš dělat?“
„Schovat se,“ odpověděl Harry a namířil pro změnu na Bogroda, který hvízdl a
přivolal vozík, jenž k nim přijel ze tmy. Harry si byl jistý, že když do něj
nasedali, slyšel v hlavní síni výkřiky. Bogrod si sednul s Griphookem dopředu,
Harry, Ron a Hermiona se zmáčkli v zadní části.
Vozík se rozjel se škubnutím a nabral rychlost. Prosvištěli kolem Traverse,
který se schovával do díry ve zdi, když se vozík začal kroutit a zatáčet do
labyrintových zatáček. Stále mířili hlouběji a hlouběji. Přes rachot koleček
Harry neslyšel nic jiného.
Vlasy za ním vlály, jak míjely stalaktity a jeli stále níž, ale stále se
ohlížel. Bylo to, jako by za sebou nechaly obrovské stopy. Čím víc o tom
přemýšlel, tím šílenější mu jejich plán připadal. Převléknout Hermionu za
Bellatrix, vzít se sebou její hůlku, když Smrtijedi dobře věděli, kdo jí ji
vzal – “
Byli hlouběji, než kdy Harry v Gringgotově bance byl. Vozík v rychlosti se
trochu naklonil a na chvíli uviděli před sebe. Na vteřinu Harry zaslechl
Griphooka vykřiknout:
„Ne!“, když se na ně spustil vodopád. Ale na brzdění nebyl čas: prosvištěli
skrz něj.
Harry cítil vodu v očích i ústech, nic neviděl, ani nemohl dýchat. Pak se vozík
hrozivě naklonil, převrátil se a všechny je vyhodil ven. Uslyšel, jak se vozík
roztříštil o stěnu, slyšel, jak Hermiona něco křičí a ucítil, jak jej něco
tlačí k zemi jako by nic, až bezbolestně přistál na kamenné chodbě.
„P-potlačovací kouzlo,“ prskala Hermiona, když ji Ron zvedl na nohy. K Harryho
zděšení, už ale vůbec nevypadal jako Bellatrix. Místo toho tam stála v příliš
velkých hábitech, pomočená, ve své obvyklé podobě. Ron už měl zase zrzavé vlasy
a žádné vousy. Uvědomili si to, když se na sebe dívali a sáhli na své tváře.
„Zlodějův pád!“ řekl Griphook, když se škrábal na nohy a díval se na vodu na
kolejích, která jak Harry nyní pochopil, nebyla jen tak obyčejná. „Smývá
jakékoliv kouzlo! Ví, že v bance jsou zloději, použili ochranná kouzla!“
Viděl, jak Hermiona kontroluje, zda stále má malý batoh a spěšně strčil ruku
pod bundu, aby se ujistil, že pořád má neviditelný plášť. Pak se otočil na Bogroda,
který ohromeně třásl hlavou.
„Zlodějův pád zřejmě smyl i kletbu Imperius.“
„Potřebujeme ho,“ řekl Griphook, „nemůžeme vejít do trezor bez skřeta z
Gringgotovy banky. A potřebujeme také břinkot!“
„Imperio!“ řekl znovu Harry a ozvěna zopakovala jeho hlas kamennou chodbou.
Opět pocítil prudký pocit ovládání, které proudilo z jeho hlavy do hůlky.
Bogrod se znovu podřídil jeho vůli. Jeho zmatený výraz se změnil do zdvořile
lhostejného a Ron spěšně zvedl koženou kabelu s kovovými předměty.
„Harry, myslím, že slyším, jak sem někdo jde!“ ozvala se Hermiona. Namířil
Bellatrixinu hůlku na vodopád a vykřikla: „Protego!“ Viděli, jak ochranné
kouzlo přerušilo proud očarované vody, která tekla do chodby.
„Dobrý nápad,“ řekl Harry, „veď nás, Griphooku!“
„Jak se pak odsud dostaneme ven?“ zeptal se Ron, když pospíchali za skřetem do
tmy. Bogrod za nimi těžce oddechoval, jako starý pes.
„To budeme řešit, až na to přijde řada,“ odpověděl Harry. Snažil se poslouchat.
Měl dojem, že poblíž slyšel něco cinkat. „Jak je to ještě daleko, Griphooku?“
„Už jen kousek, Harry Pottere, už jen kousek...“
A když zahnuli za roh, spatřili něco, na co byl Harry připravený, ale co je
stejně donutilo okamžitě se zastavit.
K zemi byl přímo před nimi připoután obrovský drak a hlídal vstup do čtyřech
nebo pěti nejhlubších trezorů. Dračí šupiny po dlouhém věznění v podzemí úplně
vybledly a roztřepily se. Oči měl mléčně růžové, na obou zadních nohách měl
obrovská pouta, ze kterých vedly tlusté řetězy ke gigantickým hřebům,
zatlučeným hluboko do skály.
Kdyby roztáhl obří špičatá křídla svinutá k sobě, kompletně by zaplnily celou
místnost. Když se na ně otočil svojí příšernou hlavou, zařval takovým hlasem,
že se skála zachvěla. Otevřel tlamu a vyslal na ně plameny, které je donutily
rychle utéct zpět do chodby.
„Je napůl slepý,“ oddechoval těžce Griphook, „ale o to víc strašnější. Ale i
tak jej umíme ovládat. Ví, co může čekat, když přichází břinkot. Dejte mi ho.“
Ron mu podal kabelu a skřet z ní vytáhl malé kovové nástroje. Když s nimi zatřásl,
vydávaly ohlušující zvuky, jak když se kladivem uhodí do kovadliny. Griphook
jim je rozdal, Bogrod si svůj pokorně převzal.
„Víte, co dělat,“ řekl Griphook Harrymu, Ronovi a Hermioně. „Až uslyší tyhle
zvuky, bude čekat bolest, takže ustoupí a Bogrod se musí rychle dotknout dlaní
trezoru.“
Znovu vyšli za roh. Třásli břinkotem a zvuk se mnohokrát zesíleně rozléhal po
skalnatých stěnách, takže Harrymu téměř trhal uši. Drak znovu hrozivě zařval,
ale pak ustoupil.
Harry viděl, jak se třásl, a když se přiblížili, spatřil na jeho hlavě obrovské
jizvy po ranách. Hádal, že draka naučili, aby se bál rozpálených mečů, když
slyšel břinkot.
„Řekni mu, aby se rukou dotkl dveří!“ popohnal Griphook Harryho, který namířil
hůlkou na Bogroda. Starý skřet ho poslechl a dlaní zatlačil na dřevo. Dveře do
trezoru se rozplynuly a ukázaly vchod jako do jeskyně, který byl od podlahy až
ve stropu naplněn zlatými mincemi, poháry, stříbrným brněním, kůži neznámých
tvorů, některých s dlouhými ostny, jiných s padlými křídly, lektvary ve
zdobených lahvičkách a lebkách s korunami.
„Rychle, hledejte!“ křikl Harry, když bleskurychle vběhli dovnitř trezoru.
Popsal Ronovi a Hermioně mrzimorský šálek, ale pokud by byl v trezoru schovaný
jiný viteál, pak neměl tušení, jak bude vypadat. Téměř neměl čas na to, aby se
otočil, když se za nimi ozvalo ohlušující lupnutí. Dveře za nimi se znovu
objevily a zavřely je uvnitř trezoru do úplné temnoty.
„To nevadí, Bogrod nás pak odsud dostane!“ zařval Griphook, když Ron překvapeně
vykřikl. „Nemůžete rozsvítit hůlky? Rychle, nemáme moc času!“
„Lumos!“
Harry posvítil hůlkou na trezor. Její světlo se odráželo na třpytivých
klenotech. Na jedné poličce uviděl falešný Nebelvírův meč přivázaný řadou
řetězů. Ron s Hermionou také rozsvítili své hůlky a zkoumali hromadu předmětů
ležících před nimi.
„Harry, mohl by tohle být – aargh!“
Hermiona vykřikla bolestí, Harry se na ní otočil s hůlkou právě včas, aby
zahlédl, jak jí z ruky vypadl zdobený pohár. Jakmile dopadl na zem, rozmnožil
se do spršky pohárů, takže o vteřinu později byla podlaha kolem pokrytá
stejnými poháry, aniž by mohli rozpoznat původní.
„Spálil mě!“ zasténala Hermiona a sála si popálené prsty.
„Přidali sem dvojné kletby a kouzlo Flagrante!“ křikl Griphook. „Čehokoliv se
dotknete, vás spálí a následně se rozmnoží. Ale kopie jsou bezcenné – a pokud
se jich budete pořád dotýkat, rozmnožující se zlato vás zavalí k smrti!“
„Dobře, takže se ničeho nedotýkejte!“ pronesl Harry zoufale, ale jakmile to
vyslovil, Ron omylem šlápl na jednu z kopií poháru a s výbuchem se okamžitě
objevilo dvacet dalších. Ron poskakoval na místě, část nohy měl spálenou po
dotyku s horkým kovem.
„Zůstaň stát, nehýbej se!“ řekla Hermiona a podepřela Rona.
„Jenom se koukejte kolem!“ křikl Harry. „Pamatujte, že ten šálek je malý, ze
zlata. Je na něm vyrytý jezevec a má dvě ucha – nebo jestli neuvidíte něco s
Havraspárovým symbolem, orlem – “
Namířili své hůlky do každého koutku i štěrbiny a opatrně se otáčeli na místě.
Bylo téměř nemožné ničeho se nedotknout. Harry způsobil ohňostroj falešných
galeonů, které se na zemi přidaly k falešným pohárům, takže nyní nebylo téměř
kam šlápnout. Zlato kolem žhnulo, v trezoru byly horko jako ve výhni. Světlo z
Harryho hůlky ozářilo štíty a skřetí helmy na poličkách sahajících až ke stropu.
Zvedal světlo výš a výš, až konečně našel předmět, kvůli kterému po poskočilo
srdce a zachvěla se mu ruka.
„Je támhle, támhle!“
Ron s Hermionou na něj namířili své hůlky, takže zlatý šálek se rozzářil třemi
směry. Šálek, který patřil Helze z Mrzimoru, jenž měla Hepziba Smithová, které
ho ukradl Tom Raddle.
„Jak se sakra dostaneme tam nahoru, aniž bychom se ničeho dotkli?“ zeptal se
Ron.
„Accio šálek!“ vykřikla Hermiona, která v zoufalství evidentně zapomněla, co
jim Griphook říkal v průběhu plánování.
„Zbytečné, zbytečné,“ zavrčel skřet.
„Takže co budeme dělat?“ řekl Harry a pohlédl na skřeta. „Jestli chceš ten meč
Griphooku, tak nám budeš muset pomoct víc než – počkat! Můžu se toho dotknout
mečem? Hermiono, podej mi ho!“
Hermiona zašmátrala ve svém hábitu, vyndala malý batoh, chvíli se v něm
přehrabovala, až z něj vytáhla zářící meč. Harry ho chytil za rubínovou rukojeť
a ostřím se dotkl nejbližší stříbrné lahvičky a ta se nerozmnožila.
„Kdybych mohl nabrat ten šálek na meč – ale jak se k němu dostanu?“
Polička, na které šálek ležel, byla mimo dosah i pro Rona, jenž z nich byl
nejvyšší. Horko z očarovaného pokladu narůstalo a Harrymu po čele stékal pot,
jak se snažil vymyslet, jak šálek získat. Pak za dveřmi zaslechl dračí řev a
zvuky lomozu a řinčení byly slyšet víc a víc.
Byli teď opravdu v pasti. Ven se mohli dostat jen dveřmi, ke kterým očividně
mířila horda skřetů. Harry pohlédl na Rona a Hermionu, jimž se ve tváři zračila
hrůza.
„Hermiono,“ domáhal se Harry, jak lomoz za dveřmi narůstal, „musím se dostat
tam nahoru, musíme se ho zbavit – “
Zvedla hůlku, namířila ji na Harryho a zašeptala, „Levicorpus.“
Harry se vznesl kotníkem do vzduchu a zasáhl stříbrné brnění, z kterého
okamžitě vystřelily kopie, jako žhnoucí bílá těla a zaplnily už tak plný
prostor. Ron, Hermiona a oba skřeti byli s výkřiky bolestí sraženi na další
předměty, které se okamžitě rozmnožily. Byli napůl pohřbeni ve zvedajícím se
přílivu vařícího se zlata, křičeli a snažili se dostat ven, když Harry projel
hrotem meče skrze ouško Mrzimorského šálku a nabodl jej na ostří.
„Impervius!“ zaječela Hermiona ve snaze bránit sebe, Rona i skřety před hořícím
kovem.
Ale pak zatím nejhrůznější výkřik donutil Harryho, aby se ohlédnul. Ron s
Hermionou ponořeni po pás ve zlatu se snažili zachránit Bogroda, který klouzal
do pokladu. Ale Griphook už zmizel z dohledu, čouhaly z něj pouze konečky
prstů.
Harry je popadl a zatáhl. Popálený skřet se se zaskučením vynořil.
„Liberacorpus!“ zahřměl Harry a s Griphookem přistáli na vařícím se zlatě a
HarrymuHarrHaH
vyklouzl meč z ruky.
„Chytněte ho!“ zařval Harry a snažil se odolat bolesti škvařícího se kovu na
své kůži. Griphook mu znovu vylezl na záda, odhodlán vyhnout se nadouvající se
mase vřelých rudých předmětů. „Kde je meč? Byl na něm ten šálek!“
Lomoz na druhé straně trezoru už byl téměř ohlušující – bylo pozdě –
„Támhle!“
To Griphook jej spatřil, Griphook se za ním vrhnul a v ten moment bylo Harrymu
jasné, že skřet nikdy nečekal, že by dodrželi slovo. Jednou ruku se pevně držel
Harryho vlasů, aby měl jistotu, že znovu nespadne do moře horoucího zlata a
druhou rukou Griphook popadl rukojeť meče a strhnul jej mimo Harryho dosah.
Maličký zlatý šálek navlečený na oušku vylétl do vzduchu. Se skřetem na zádech
po něm Harry skočil a chytil je. Ačkoliv cítil, jak mu propaluje ruce do masa,
nepustil jej. Držel jej, když mu z dlaně vyskočilo bezpočet dalších
Mrzimorských šálků, které na něj padaly. Vchod do trezoru se znovu otevřel a
Harry cítil, jak s Ronem a Hermionou kloužou na lavině hořícího zlata a stříbra
ven do vnější místnosti.
Harry téměř nevnímal popáleniny na celém těle, ani další a další kopie šálku,
které na něj padaly. Zastrčil jej do kapsy a natáhl se, aby znovu získal meč,
ale Griphook byl pryč. V momentě, kdy byl v bezpečí, sklouzl z Harryho ramenou,
skočil do davu skřetů kolem a s křikem:
„Zloději! Zloději! Pomoc! Zloději!“, mával mečem. Zmizel uprostřed
postupujícího davu, který jej beze slova přijal a v němž všichni drželi dýky.
Harry uklouzl na hořícím zlatě a když se vydrápal na nohy, bylo mu jasné, že
jediná cesta ven, vede skrz.
„Mdloby na vás!“ zahřmel a Ron s Hermionou se k němu přidali.
Jiskry červeného světla vylétly do davu skřetů a někteří z nich se skáceli na
zem. Další ale postupovali k nim a Harry viděl, jak zpoza rohu vyběhlo několik
čarodějů.
Uvázaný drak znovu zařval a vlna plamenů přeletěla přes skřety. Kouzelníci se
svíjeli bolestí a prchali zpátky. Harryho náhle něco napadlo, inspirace nebo
možná šílenství. Namířil hůlku na tlusté okovy, které poutaly zvíře k podlaze a
zařval:
„Relashio!“
Okovy s hlasitým úderem povolily.
„Tudy!“ zařval, stále házel omračující kletby na skřety za nimi, ale běžel k
slepému drakovi.
„Harry – Harry – co to děláš?“ vykřikla Hermiona.
„Rychle, vylez nahoru, na něj – “
Drak si stále ještě neuvědomil, že je volný. Harryho chodidla nalezly záhyb na
jeho zadních nohou a vyšvihl se na drakova záda. Jeho šupiny byly tvrdé jako ze
železa. Vůbec se nezdálo, že by si ho všiml. Natáhl ruku, Hermiona vyskočila k
němu, Ron se vyšplhal za nimi a vteřinu nato si drak uvědomil, že už není
připoutaný.
S řevem kus ustoupil, Harry se zabodnul do kolen a držel se šupin tak pevně,
jak dovedl. Křídla se rozevřela, srazila k zemi vřískající skřety jako kuželky
a vznesla se do vzduchu. Harry, Ron a Hermiona mu leželi na zádech. Odřeli se o
strop, když se drak vrhnul k ústí chodby, zatímco skřeti na něj začali vrhat
dýky, které se odrazili od jeho slabin.
„Nikdy se odsud nedostaneme, je moc velký!“ vykřikla Hermiona, ale drak znovu
otevřel tlamu a vychrlil oheň, který dosáhl až do tunelu, v němž se hlasitým
rámusem zřítili podlahy i stropy.
Drak si s obrovskou silou probojovával cestu ven. Harry měl pevně zavřené oči
proti horku u prachu, ohlušen z padajících kamenů a drakova řevu. Dokázal se
pouze držet jeho zad a každou chvíli čekal, že ho setřese dolů. Pak zaslechl
Hermionu, jak křičí:
„Defodio!“
Pomáhala drakovi zvětšit chodbu a ničila strop, zatímco drak se snažil letět
vzhůru na vzduch, pryč od vřískajících a řinčících skřetů. Harry s Ronem ji napodobili
dalšími kouzly, až se strop zřítil. Proletěli nad podzemním jezerem a řvoucí
zvíře nad ním nejspíš ucítilo prostor a svobodu.
Za nimi se ozýval drakův dusot, klapot ostnatého ocasu, rány z hromady kamenů,
obrovských padajících stalaktitů a řinčení skřetů bylo stále tlumenější a
tlumenější, zatímco před nimi si drak stále probíjel cestu chrlením plamenů –
Až konečně, spojenou silou jejich kouzel a drakovy brutální síly si probili
cestu do mramorové síně. Skřeti i kouzelníci s řevem prchali do úkrytů, když
drak konečně získal prostor plně roztáhnout křídla. Otočil ostnatou hlavu
směrem k chladnému vzduchu, který cítil za branou a vznesl se vzhůru s Harrym,
Ronem i Hermionou na zádech.
Prorazil bronzové dveře, které vyletěly z pantů a kymácivě vletěl do Příčné
ulice a odrazil se k obloze.
Komentáře
Přehled komentářů
teda ten unik s utlacovanym drakem je famozni :)
8.6.2008 13.21 hod.
(klarinka, 15. 6. 2008 13:21)je to proste super a chtelo by to dalsi dily aby napsala j.k.rowling
zusanie
(zusi, 12. 8. 2007 19:34)Centaurie.. nebo jak!!! Muj nazor cili zrnko písku je docela dost... dyž si to tak vezmu!!
dracek
(tekumtha, 7. 6. 2009 12:31)